E-book, nebo papírovou knihu?


Někdy se zdá, že se debaty dají poměřovat tíhou nákupních tašek. Jenže kdybych měla zvážit, kolik sil a energie už jsme jako lidé marnotratní vyplýtvali na debatu ohledně e-knih a jejich papírových kolegyň, táhla bych za sebou velmi dobře naloženou kárku. 

Vlastně pořád nechápu, proč se toho kol kolem tolik natropí a nadělá takový humbuk. Jak se ukázalo velmi záhy, e-booky nezruinovaly produkci papírových knih, spíše přiměly řadu lidí (opět) číst. A to dokonce i ty jinak roztěkané a nekoncentrované jedince, u kterých by četba byla jinak notně out. Co v těch svých čtečkách a chytrých datlovačkách skrývají, to už si sice raději nechci ani představovat; ale jako člověk vcelku naivní odrecituji, že lepší jakákoliv četba, než žádná, a třeba se k těm lepším kouskům po nějaké době prokoušou. Pokud si o čtečku dřív nevylámou zuby ovšem. 

Další aspekt: typografické řešení. Ach ano, já vím – stále kulhá na obě nohy. Ale jak skvěle zhodnotil a shrnul knižní grafik Martin Pecina ve své knize Knihy a typografie, všeho do času, však oni si na to ti nakladatelé společně se čtenáři také přijdou, že stojí za to si nezkazit jak oči, tak vkus. 


Co mi naopak imponuje? Že se čtečka na stojáčka úspěšně vleze mezi ostatní knížky – heuréka!, a při věčném stěhování ji nemusím stěhovat; stejně jako těch dalších dvě stě padesát titulů v ní uložených. Pravda, ano, nešlechtí mě zrovna, že mám tendenci ze své čtecí mantry robit popelničku a skladovat v ní texty, ke kterým bych se jinak jen stěží dostala, ale podle úplně jiné základní a jednoduché premisy čtu víc a rozhodně je to zčistajasna doslovné multižánrové čtení. 

E-bookům fandím i pro jiné, dílčí, kritérium. Pomáhá nakladatelům nevydávat šity tiskem – pardon, nenašla jsem vhodnější ekvivalent ve sprostonárodním slovníku samomluvy české –, anebo naopak vydávat skvosty na nekvalitním papíru, za použití průměrného lepidla, bez záložek, vhodného písma a tak bychom mohli pokračovat až do aleluja. 

Díky e-knihám si mají nakladatelství možnost buď něco vydělat – což byl, přiznejme si, nedostižný cíl řady z nich až do stadia bankrotu –, nebo peníze ušetřit na pořádné řemeslo a kumšt. A co si budeme povídat, oproti tisku jsou náklady skutečně minimální. Navíc se může jedna práce, původně plánovaná pro tištěnou knihu, zúročit hned dvakrát. 

A jaké může být vaše blaho, když si do knihovny uložíte třeba vysokoškolské poznámky a cizojazyčné učebnice. Ku příkladu udál se v dějinách jeden přerod bystré studentky v bystřejší studentku: k prvním státnicím jsem si pro jistotu táhla obří, vlastními poznámkami opatřený šanon, ke druhým už jsem nakráčela se čtečkou a bez shrbení, abych z ní ještě na chodbě tahala jako správná Rozumbrada rozumy.   

Takže – pokud mám chuť listovat voňavým papírem a prohlížet fajnšmekrovské ilustrace, sáhnu po papírové knize. Jestliže vím, že jedu přes půlku světa, většinou strčím do batohu kámošku čtečku. Moje knihovna se po tomto královském dělení nejspíš tetelí blahem, protože ubylo roztrhaných přebalů, ohnutých růžků, ušmudlaných obálek a natržených stran. Puristické štěbetání o zaprodanosti a zradě papírové knihy jako médiu mě nechává v zásadě v klidu. Pokud dotyčný obtěžuje moc dlouho, poradím mu pořídit si svitek, aby dostál svým argumentům a popřeju mu samolibé a zdlouhavé čtení.  

Komentáře

Oblíbené příspěvky